Jon dům stavěl pro sebe a svou mladou rodinu

Tento krásný dům leží na poměrně izolovaném místě, a tak byl postaven prakticky výhradně z lokálních materiálů. Základový rám z mohutných kulatin byl motorovou pilou nařezán na nedaleké pláži a pomocí provazů a tradičních tesařských spojů byl přikotven k připraveným kůlům, které vytvořily základ pro vodorovnou platformu. Dřevěné šindele Jon naštípal z naplavených špalků a dřevěnou rámovou konstrukci, tvořící stěny a krov domu, postupně sbíral na okolních plážích. Pomocí svého člunu je pak svážel na pláž v bezprostřední blízkosti novostavby, a tak tato dřevostavba svépomocí mohla postupně růst. Kameny z nedaleké oblázkové pláže Jon použil i pro vydláždění místa pro krb, a tak jsou „plážové stavebniny“ patrné i v interiéru domu. Nic jiného než lana, řetězovou pilu, kladky, lopaty, sekery a především šikovné ruce Jon ke stavbě nepotřeboval.

V domě je vše, co k životu potřebujeme

Náročná stavba je však vykoupena nádhernou lokalitou. Přímo z okna této chatky lze pozorovat hrátky kosatek v zálivu, mořské vydry, nebo vzácně i jeleny a jinou vysokou zvěř. Vzhledem k tomu, že je ostrov zásobován pouze několikrát do měsíce, je Jon odkázán na lov platýsů, lososů a halibutů, na jejichž nedostatek si rozhodně nemůže ztěžovat.

            „Občas se stává, že bouře, která bičuje pobřeží, naplaví do zálivu tolik dřeva, že znemožní návštěvníkům ostrova jejich bezpečné odplutí. Ti pak musí čekat, dokud je záliv opět bezpečný, což může trvat mnoho dní. Je to krásný pocit nespoutaného souznění s přírodou.“ Říká Jon

Jon sbírá dešťovou vodu, která je jediným zdrojem sladké pitné i užitkové vody. Na ostrově poměrně často prší, což zajišťuje dostatek vody. Jedním z mála neodstranitelných problémů je neustálé odplavování úrodné zeminy z malého políčka ve svahu. Aby zabránil devastování svého pozemku lesní zvěří, vybudoval kolem pozemku vysoký plot.

Poctivá dřevostavba, která vydrží i silnou nepřízeň počasí

S úctou o naší chatě mluvíme jako o našem druhém domově a snažíme se zde pobývat, jak jen nejčastěji to jde. S touto představou jsme tuto chatu stavěli. V patře je společná ložnice a v prvním podlaží je otevřená kuchyň s obytným prostorem. Vedle chaty jsme vybudovali velkou terasu, aby si naše návštěvy měly kde postavit stany. Ze všeho nejvíce milujeme chvíle, kdy si s přáteli užíváme podvečerního slunce a bavíme se o zážitcích, které jsme za celý den nastřádali. O rybaření, objevování krás okolní přírody, o práci na zahrádce a o našich splněných a nesplněných snech.

            „Nejbližší soused je vzdálený půl hodiny cesty do kopce po lesní stezce. Tato dobrovolná izolovanost vytváří přesně ten efekt, který od našeho občasného „útěku z města“, očekáváme.“

Více info o tomto příběhu ZDE.